ENGLISH WEBSITE Magic illustrations Ida E. Novotna Antispam.er.cz

Básničky pro potěšení

Louka - inspirace na báseň

15. července 2013 v 23:23 | Ida
Louka, z dálky vypadá jako jemná srst.
A vítr fůůů...
To bůh si hladí matku Zemi.

autor básně: Martin Swiech

...aneb Fibonacciho louka :)
Format kresby je v pomeru zlateho rezu, a ctverce rozdeluji obdelnik podle zlateho rezu, na mensi a mensi.. po spirale. No, neni matematika krasna? :)

Čaj s květy..

10. září 2010 v 10:28 | Ida
   Do mého vesmírného hrnečku
   nasypala jsem pár bílých květů
   od mého bratra

   teď vznáší se ve vodě
   a já vznáším se s nimi

   a cestuji v mé mysli
   daleko za mými drahými
caj s kvety

Dráček pro mé děti

5. listopadu 2009 v 18:47 | Ida
Jeden malý dráček,
co jmenoval se Mráček,
chodil jednou doma bos
nastydnul mu z toho nos.
Kapalo mu dva dny z nosu,
nešel s třidou do cirkusu.
Od té doby hlídá si
co na nohy dá či nedá si.


Básničku jsme vymysleli s mými dětmi cestou do školy :)

Ranní čaj

2. října 2009 v 10:00 | Ida
Nové ráno u zeleného čaje.
Já cestuji do Himaláje.

Vůně jasmínu ze šálku stoupá.
Svěží vítr po horách fouká.

Barevné praporky třepetají se na hoře,
k pozdravům a úctě všech, co zažili nahoře
dotyk.

Čistota a ticho je tu.
Mám čas na vše,
na sebe, na celou planetu.

Déle soustředím se do sebe,
vidím země, lidi, zvěř i celé nebe.

Nemusíme vždy jezdit do dálky,
někdy stačí jen tiše posedět nad šálky.

Pohádka vílám v Krkonoších

14. září 2009 v 11:38 | Ida

Kdysi dávno narodil se jeden...
On dostal jméno Leden.
Vyrost rychle. Velký a silný byl,
když sněhem poprvé svět ozdobil.

Bílý, krajkový, třpitící svět
byl náhle krásnější na pohled.

Tam, kde šedá zem se bílou překryla,
malá víla se jednou zjevila.

Tančila svůj první taneček
pro Slunce a pár náhodných lidiček.
Ty lidi, co ještě věřili na víly
její tanec poprvé viděli.
Ona se na ně usmála
a střípky duhy jim v závěji nechala.

A od té doby, když máme leden
a svět pokrytý je sněhem,
tam, kde slunce posvítí,
a kde kousky duhy se zasvítí,
když se podíváte pozorně,
v tichu a snad i pokorně,
možná, že spatříte jakoby vánek,
malý pohyb vílích radovánek.

Tam, v Krkonoších, na horách,
když leden je pán a král,
tam, kde je trocha klidu,
jak nikde jinde na světadílu,
v závějích na bílém sněhu
tancují víli na krajkách z ledu.

Po dešti

19. června 2009 v 19:24 | ...

Do ticha znovu ptáci zpívají,
tóny deště dohrávají...
Hustá růžová mlha se zvedá,
je slyšet zpěv od souseda...

Než začne den

29. května 2009 v 13:24 | pochyceno...

Jak krásné je udělat si ranní výlet
na svou zelenou louku...

To místo, které dobře znáš,
kde nacházíš radost i klid
a sebe samou potkáváš...

Tam slunce vždycky svítí
a nikde žádný mrak,
tam můžeš lítat jako pták...
Nebo lehnout si do voňavé trávy
jako do postele
a teplá hnědá Matka Zem tě hřeje
ve své náruči...

Jsi tam,
kde máš být...

V tichu...

19. května 2009 v 13:18 | ...

v tichu
otiskli jsme do prostoru své srdce
po chvíli objevil se malý člověk
co hřál jak slunce

dali jsme mu svoje srdce
dali jsme mu svojí krev

jsme živí
 
 

Reklama