ENGLISH WEBSITE Magic illustrations Ida E. Novotna Antispam.er.cz

Pohádky

Dráček bez barev

17. října 2011 v 22:40 | Ida

Kdysi dávno se narodil v jedné dračí zemi dráček.
Narodil se zelené dračí mamince a zelenému tatínkovi, ale dráček sám nebyl zelený, nebyl ani žlutý, ani modrý nebo jiný. Byl nijaký, neměl vůbec žádnou barvu! Často býval z toho smutný. A k tomu všemu ještě, draci v této zemi, dostávali jména vždy podle své barvy. Protože on neměl žádnou barvu, neměl chudák, ani žádné jméno. Říkali mu prostě jenom Dráček.


Dráček přemýšlel: "Všechno na světe je přece barevné, i já chci být barevný! Všechno na světe má přece nějaké jméno, i já chci mít své jméno!"
A tak se jednou rozhodl, že si prostě nějakou barvu najde a vydal se na cestu.
 
Začal hned před svou jeskyní u potoka, kde objevil zelenou žábu.
"Jé, žabičko, ty jsi krásně zelená! Nedala bys mi, prosím, trošku své zelené barvy? Já nemám žádnou barvu a moc bych si nějakou přál," prosil Dráček žábu.
Ale jak to žába slyšela, ani nepromluvila, otočila se k dráčkovi zády a rychle skočila do vody.
Tak musel jít Dráček hledat jinam.


U lesa uviděl Dráček medvěda s hnědým kožichem.
"Méďo, medvídku," volal Dráček na medvěda. "Ty máš ale huňatý kožich! A jak je velký a celý hnědý! Dáš mi, prosím, trochu své hnědé barvy? Moc bych chtěl být také barevný," pěkně prosil Dráček medvěda.
Ale ani medvěd nechtěl Dráčkovi žádnou barvu dát:
"Když ti trochu barvy dám, bude mi chybět. Už nebudu hnědý medvěd. Je mi líto, ale nedám ti ani trošičku." Vrtěl hlavou medvěd.
A tak šel Dráček pro barvu dál.


U jezera potkal Dráček krásného bílého čápa s černým ocasem a oranžovým zobákem.
"Jak jsi krásný, čápe!" Začal dráček. "A ty tvé barvy! Máš hned tři: bílou, černou a oranžovou! Já nemám žádnou, nedal bys mi jednu?" prosil Dráček čápa.
Ale čáp o ničem takovém nechtěl ani slyšet. Jen klapal zobákem:
"Ne, ne. Žádné barvy nedám. Já jsem čáp a všechny své barvy k tomu potřebuju."
Dráček žádné barvy nedostal a tak se smutný vracel domů.


Doma přišel Dráček k mamince:
"Chtěl jsem si najít nějakou barvu, abych byl také barevný: Před naší jeskyní jsem u potoka objevil žábu a prosil jí o zelenou barvu, ale ona přede mnou skočila do vody. U lesa jsem prosil medvěda o hnědou barvu, ale nechtěl mi ani trochu dát, prý by mu barva chyběla. A nakonec jsem u jezera potkal krásného čápa, který má černé a bílé peří a oranžový zobák, ale ten prý také všechny své barvy potřebuje." Vyprávěl mamince smutný Dráček co zažil.
Maminka ho poslouchala a tu ji něco napadlo!
"Dráčku, na světě jsou přece barvy, které tu jsou pro všechny draky, zvířata a dokonce i pro všechny lidi! A je těch barev tolik, že když si trochu vezmeš, neubudou."
"A kde jsou, mami?" Ptal se nedočkavě Dráček. "Jak je najdu?"
"Určitě nebudou daleko," odpověděla maminka. "Vylez třeba na kopec za naší jeskyní a pořádně se rozhlédni po obloze. Až uvidíš někde na nebi barvy, rychle tam utíkej a nějakou z nich se namaluj."


Dráček vyšel na kopec za jeskyní a rozhlížel se pečlivě na všechny strany. A opravdu! V dálce u sluníčka byl na obloze jeden mrak a trochu z něj pršelo. Pod mrakem, tam, kde na déšť právě svítilo sluníčko, zářily na obloze krásné barevné pruhy! Dráček už na nic nečekal, rychle se tam rozběhl. Když k dešti se sluníčkem přišel, uviděl přes celou oblohu překrásný oblouk z barevných proužků. Byla tam červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá i fialová. Dráček se už nerozmýšlel a hned se začal malovat všemi těmi barvami.
Červenou barvou si namaloval nohy, oranžovou zadeček a záda, žlutou barvou bříško, zelenou hrudník a ocas, modrou krk a fialovou barvou hlavu. Jen se Dráček dobarvil, z mraku přestalo pršet a z oblohy všechny barvy zmizely!
Dráček se polekal:
"Jestlipak i moje barvy zmizely?" Rychle se na sebe podíval: "Kdepak, nezmizely, všechny zůstaly!"
S velkou radostí utíkal Dráček domů ukázat se mamince a tatínkovi.
Po cestě začal přemýšlet: "Už mám barvy, ale jméno mi ještě chybí." A začal si pro sebe vymýšlet různá barevná jména: "Mám červené nohy, to bych se mohl jmenovat třeba Červenonožička. Ale mám taky žluté bříško, mohl bych se jmenovat Žlutobříško. Ale co ty další barvy? Co třeba Barevmíchánek nebo Všebarevník." Nemohl se rozhodnout.
Když doběhl domů, maminka s tatínkem se smáli s Dráčkem radostí. "Ty jsi krásně barevný, Dráčku. Nakonec máš na sobě všechny barvy z oblohy," prohlížela si Dráčka maminka.
"Teď už ti můžeme dát i nějaké jméno," povídá tatínek a prohlížel si Dráčkovy barvy. "Co třeba Duháček nebo Duhounek?"
"Ano! Duháček je hezké!," radoval se Dráček, ale pak se zamyslel: "A proč vlastně Duháček?"
"Přece proto, že sis své barvy vzal z duhy! Tomu oblouku na obloze, těm barevným pruhům říkáme duha. Na obloze právě tam, kde na déšť svítí slunícko se duha vždy objeví. A když přestane pršet, nebo když se sluníčko schová za mraky, duha zmizí. A protože ty máš na sobě všechny barvy duhy, můžeme ti říkat Duháček. Tak našel konečně dráček Duháček své barvy i své jméno.
 
 

Reklama